Článek na základě archivních dokumentů a rozhovorů s aktéry dění představuje křesťanskou službu v Českobratrské církvi evangelické, jak se vyvíjela zejména po komunistickém převratu v druhé polovině 20. stol. Všímá si klíčových charakteristik spočívajících v důrazu na sousedství, vzájemnost a společenství. Následně vztahuje tuto empirickou podobu sborové diakonie k teologické diskusi o diakonizaci církve a naznačuje možné perspektivy rozvinutí sborové diakonie a refl exe celospolečenského přínosu církví v rámci sociologického paradigmatu „společnosti sítí“, v němž síla křesťanské služby nespočívá v organizovaných aktivitách, ale v sociálním kapitálu církve.
Článek vyšel v Caritas et veritas 1/2019.
Plné znění najdete zde.